Stříbrný vrch Křemešník

02. 10. 2011 - Canisterapie

Konečně se obě naše holky dočkaly své premiéry co se týká canisterapie. Zkoušku způsobilosti mají obě od června a minulý týden jsem je uvedla do praxe. Objednaly si nás totiž vychovatelky z volnočasového klubu Klíček pro mentálně postižené děti a v Hudebním klubu "Stará tiskárna", kterou  vlastní můj manžel, se kromě diskotéky konala také canisterapie. Nutno říct, že raději několik zkoušek z výkonu, než jedna ukázka.... fenky byly sice nesmírně hodné, nechaly si na sobě  "dříví štípat", ale bylo vidět, že by mnohem radči lítaly někde venku, než držely nápor desítek chmatajících ručiček. Následovalo veliké objímání, pusinkování, krmení granulkami a focení se s pejsky, děti byly obrovsky šťastné a nesmírně vděčné. Canisterapie má určitě  smysl, přestože vyčerpání jak Aischy, tak Cailin v závěru ukázky bylo již dost znatelné. Ono se nezdá, ale pro ně jsou takovéto úkoly nepřirozené a v podstatě jen svojí poslušností a snahou pro mě pracovat trpělivě snášejí všelijaké "praktiky", které děti vymýšlejí. Ale spokojenost malých byla veliká a já jsem ráda, že i takto mohu přispět k jejich malým životním radostem..

top top

15. 08. 2011 - "Tatranková"

V letošním roce se Aischa překonává. V sobotu 13. srpna složila již čtvrtou výkonnostní zkoušku. Abychom totiž spolu dokončily takzvané jednotkové zkoušky v Národním zkušebním řádu pro záchranné psy, nastoupily jsme na "Zkoušku záchranných prací 1". Jde o poslušnost, dovednost na překážkách a průzkum terénu,  imitující budovy po zemětřesení či výbuchu s množstvím nahromaděného materiálu  s dostatkem úkrytů pro figuranty.. Aischa podobnou zkoušku již absolvovala zjara  v Mezinárodním zkušebním řádu, takže jsme nastupovaly bez obav a trémy. Což se ukázalo být dobrým tahem, jelikož paní rozhodčí byla přísná a nekompromisní, nic neodpouštěla. Komu zapracovaly nervy, byl ze hry vyřazen. Na zkoušku nastupovalo šest psovodů - pět nás bylo "místních" a jeden kynolog pricestoval až z dalekého Liberce. Po vzájemném představení a kontrole čipů nastalo samotné přezkušování. V úvodní stopařské disciplíně /kategorie ZZZ/ neuspěl první psovod, v následné poslušnosti další. Aischa šla na řadu čtvrtá, dovednost na těžkých překážkách s přehledem a rutinou hravě zvládla.. S počtem bodů za absolvování první části zkoušky byla nejlepší. Samotné vyhledávání v sutinovém prostředí byla pro ní hračka, ne nadarmo mi kolegové v brigádě říkají, že má natrénováno už na "dvojky". Zde ovšem vypadl další ze zkouškařů, který místo tří "pohřešovaných" osob nenalezl ani jedinou. Zato já jsem mohla vytáhnout tatranku.... to je totiž takový náš rituál, Aischa má za každou úspěšně složenou zkoušku (ta dnešní byla na krásnou velmi dobrou) jako odměnu právě tatranku. Pro ni je to mana nebeská, ta nejlepší, nejsladčí a nejdobřejší bašta na světě.. Schroupala ji s tak blaženým výrazem, že jsme se jí všichni smáli. Byla to odměna však zasloužená a snad těch tatranek bude ještě hezkých pár, Ai je šikovná a velmi pracovitá fenka. Letos se zkouškami zatím rozhodně nekončíme

top top

27. 06. 2011 - Spáleniště

Ve druhé polovině června měla naše záchranná brigáda naplánovaný  výcvikový pobyt v krásné šumavské přírodě. Využili jsme pozvání kolegů z JČZBK a na týden jsme odjeli až na samé hranice Česka, do areálu "Spáleniště" u Přední Výtoně. Záchranáři zde  mají výcvikový trenažer. Na rozloze několika set metrů čtverečních je mnoho a mnoho různorodých úkrytů, které jsou utvořeny uměle. V praxi to znamená hromady palet, betonových skruží, panelů, pneumatik, beden, ze dřeva zhotovených domečků, stříšek, posedů a podzemních tunelů. Toto vše je systematicky a promyšleně pospojováno v jeden velký celek, na kterém psi hledají figuranty. A nutno říci, že se pejskové opravdu "vyřádili". Každý den dopoledne i odpoledne se pravidelně cvičilo, když ne sutiny, tak se vyrazilo do přilehlých nádherných hlubokých lesů a vyhledávali jsme v terénu. Jelikož nám přálo počasí a bylo velmi pěkně a teplo, nezapomněli jsme ani na návštěvu necelé dva kilometry vzdálené lipenské přehrady. Aischa sice vodu zrovna nemiluje, ale Keliška se v příjemně teplé vodě vydováděla. I zde však probíhal výcvik - vytahování figuranta z vody a přinášení aportů.

Ve volném čase mimo výcvik jsme si užívali nádherné krajiny. Spáleniště je situováno naprosto mimo veškerou civilizaci, je zde až "velebný klid". Společné procházky v okolních lesích byly na denním programu a nutno říct, že jsme si je vychutnávali nejenom my, ale především naši pejskové. Unavení, ale spokojení jsme trávili večery ve společné klubovně, kdy všichni čtyřnozí kamarádi už tvrdě chrupkali ve srubech.

Výcvikový tábor na Spáleništi byl krásný a poučný. Na trenažeru se nacházelo tolik úkrytů, že jsme je všechny ani nemohli vyzkoušet, ale zacvičili jsme si perfektně. My i psi. A tak na rozloučenou zaznělo "zase za rok tady!"

Další foto na    http://stribrnyvrchkremesnik.rajce.idnes.cz/

top top top

06. 06. 2011 - Kynologické zkoušky

První červnový víkend byl opět ve znamení zkoušek. Na kynologickém cvičišti v Pelhřimově se sešlo jedenáct psovodů se svými dvanácti psy, aby předvedli vše, co zjara natrénovali. Nepoměr psů a jejich páníčků byl daný naší trojkou - vedla jsem jak Aischu, tak Kelišku, jelikož její páníček - můj syn Vojta - se se ctí zhostil funkce "vedoucí zkoušek" a tudíž jako psovod byl nepoužitelný. Aischa nastupovala na ZPU-1, což znamená "Zkouška pracovní upotřebitelnosti I. stupně". Absolvování této zkoušky je dokladem o velmi solidní výchově psa ve prospěch jeho vazby na společnost. Zkouška se skládá se tří oddílů - poslušnosti, dovednosti a stopy. Právě stopou se začínalo již v časných dopoledních hodinách a zde se Aischa ukázala ve velmi dobrém světle- stopovala přímo ukázkově a jediný bodík jí pan rozhodčí "sebral" za nepatrné zaváhání při zalehávání posledního předmětu. Jenomže - což on pochopitelně nevěděl - zrána padla velká rosa, navíc stopa byla položená v bažině a Aischa vodu zrovna moc nemusí... proto to přemýšlení, jestli lehnout, nebo ne.. Ovšem další práce mého psa na cvičáku byla přímo ukázková a již kolem desáté hodiny bylo jasné, že zkoušku "máme v kapse", navíc s krásnou známou "velmi dobrá".

Další na řadě byla Cailin, tedy Keliška. Jelikož je ještě mlaďounká, navíc bez páníčka, trošku jsem měla strach, jestli vše zvládnem. Cailin nastupovala na ZOP, což je "Zkouška ovladatelnosti psa". Je to základní - vstupní - zkouška v systému a jde  o přezkoušení poslušnosti psa, bez níž se neobejde v denním soužití v lidské společnosti. Nutno říct, že i Keliška měla natrénováno velmi dobře, což je především zásluhou Vojty, a ve společnosti dalších osmi pejsků se v žádném případě neztratila. Naopak jsme spolu všem dokázaly, že i ridgeback je poslušná, pracovitá rasa. S  konečnými devadesátišesti body byla Cailin nejlepší a získala známku "výborná". Tyto dvě úspěšné  zkoušky našich psů nám přidaly hodně chuti do další práce a tak ve výcviku pokračujeme s radostí a vědomím, že máme doma dvě šikovné, poslušné zrzinky.




top top top

23. 05. 2011 - Záchranářské zkoušky

Uplynulý víkend byl celý ve znamení zkoušek. V sobotu nastoupila Aischa na vyšší mezinárodní záchranářské zkoušky RH-T A. V silné konkurenci vesměs starších a zkušených psů obstála na výbornou a svým krásným druhým místem mi udělala obrovskou radost. Především v její specialitě - pachových pracích - nenašla naprosto žádnou konkurenci a byla suverénně nejlepší! Pan rozhodčí Ms. Květoslav Štibora hodnotil psy velmi přísně, ale spravedlivě. V pozdních večerních hodinách jsme si s Aischou vyzvedli zasloužené potvrzení o skvěle složené zkoušce a následovala odměna - TATRANKA! Pro Ai ta nejlepší, nejsladší a nejmilovanější bašta, která vůbec existuje.



top top top
|<<31. stránka ze 32>>|