Fenka Aischa je mým prvním psem a lze bez nadsázky říci, že je mým psem „osudovým“. Takovým, kterého kynolog – pokud má vůbec to štěstí – potká pouze jednou za život. Od útlého věku naprosto poslušná, milá, hodná, bezkonfliktní, velmi dobře ovladatelná, vzhledově krásná, elegantní, nádherné postavy a výrazu. Její výborný ostrý nos, temperament a pracovitost nám ukázaly směr, kterým se při výcviku vydat. V roce 2009 jsem vstoupila do Svazu záchranných brigád kynologů ČR a spolu se svým psem se pravidelně účastníme nejen tréninků, ale nabyté zkušenosti úročíme ve složených zkouškách a závodech.

Zkoušky

 

Soutěže

Neméně úspěšná je Aischa i na poli výstavním – vždy výborná, přestože vystavování není zrovna její „hobby“.

Dne 25.dubna 2010 byla Aischa uznána chovnou fenou.

Velkou pracovní vytíženost Aischy vyrovnáváme dlouhými procházkami ve zdejší překrásné přírodě. Aischa po rozlehlých loukách, hlubokých lesích, mýtinách, po polích a cestách vždy běhala pouze navolno, nikdy se nevzdálila příliš a na přivolání reagovala stoprocentně. Právě na našich toulkách jsme v blízkosti kopce Křemešník objevily dávno zapomenuté a zpola zasypané štoly, kde se dříve těžilo stříbro. Zmínky o těžbě se našly i v pelhřimovském muzeu a tento fakt nás přivedl na název naší chovné stanice.

Den, kdy jsem si domů přivezla malou, zrzavou, roztřesenou hromádku štěstí, byl mým dnem zlomovým. Aischa je pes pro život. Nikdy a v ničem nezklamala, neustále dobře naladěná, veselá, hravá – a zároveň oddaná a milující.