Křemešničtí salámci - tedy štěňátka - se mají velmi dobře. V úterý ráno jako první otevřela očička slečna Oranžová, vzápětí další a do večera viděla štěňátka všechna. Také se už začínají stavět na nožičky, i když chůze (pokud se vrávorání ze strany na stranu vůbec dá nazvat chůzí) je zatím poněkud nejistá. Mamka Keli vzorně kojí a o štěňátka se dokonale stará. Ani náznakem se nestalo, že by si na některé nedopatřením lehla - specielně v noci tak dlouho jemně píská a přivolává mě, dokud nevstanu a zpoza zad jí uličníčka nevytáhnu, aby se mohla v klidu položit na bok. Nutno ovšem podotknout, že "jemné pískání" se k ránu po probdělé noci zdá spíš jekotem tovární sirény...

Kromě dvou hnědonosých holčiček a holčičky růžové máme všechna štěňátka závazně rezervována. Zájemci se jezdí dívat, zatím se štěňátky ještě moc legrace není, no tak alespoň pomazlit a podívat se, jak rostou a vyvíjejí se. Já také pečlivě sleduji - a nejvíc právě ty hnědonosé. Je to premiéra v našich vrzích, nikdy jsem takové štěňátko ani neviděla, natož abych ho měla doma. Holčičky jsou ale nádherné, mají jednolitou plavou barvu a ani chloupek černý. Budou z nich krasavice.

Dnešní foto s mamkou Kelí a holčičky žlutá a fialová

zpět na přehled aktualit